Bývalý kanadský velvyslanec v Jugoslávii
k situaci v Kosovu

Sobotní vydání novin The Ottawa Citizen (17. dubna 1999) přineslo na jedné velké straně vedle sebe názory českého prezidenta Václava Havla bezvýhradně podporujícího vojenský zásah NATO pod titulkem Bomby bojují proti ďáblu, a názory bývalého kanadského velvyslance Jamesa Bissetta. Ty měly titulek Brutální síla NATO představuje imbecilní politiku, který svědčí o tom, že pan Bissett akci NATO silně kritizuje. Jeho názory jsou podstatně střízlivější, realističtější a humánnější než názory jeho protějšku, přestože ten má pověst humanisty.

Není třeba tlumočit názory prezidenta Václava Havla, protože ty sdělil kanadské reportérce Juliet O'Neillové v Praze. Lze se tedy oprávněně domnívat, že jsou známy českým čtenářům Kanadských listů. Proto se raději zaměříme na názory pana Bissetta. Zastupoval Kanadu v Jugoslávii v letech 1990 až 1992. Po odchodu z ministerstva zahraničních věcí do penze pracoval pan Bissett po dobu 4 roků jako člen 'Mezinárodní organizace pro migraci'. Pomáhal přestěhovávat občany ruské národnosti z různých částí dřívějšího Sovětského svazu. Nyní žije ve městě Nepean.

Jeho první věta, kterou řekl reportéru Charlesi Enmanovi, zněla: 'Jsem přesvědčen, že Kanada a ostatní členské země NATO provádějí v Jugoslávii imbecilní politiku'. Pan Bissett se pozastavil nad tím, že se tyto země nepoučily z událostí tohoto století a že se domnívají, že se mezinárodní neshody mohou urovnat brutální silou a bombardováním. Jako příklad uvedl 'Bitvu o Británii' a opačný příklad, kdy spojenecké letecké svazy kladly koberce bomb na německá města a ničily je na prach. Tato politika nebyla úspěšná ani v případě Iráku a nyní jsme svědky toho, že neúčinkuje ani v Jugoslávii.

Pan Bissett říká, že se mělo jednat vážně a rozumně s jugoslávským prezidentem Slobodanem Miloševičem, ale to se nestalo. Tzv. 'dohoda v Rambouillet' nebyla ve skutečnosti žádnou dohodou nýbrž ultimátem, které bylo dáno Srbům a Albáncům. Byli přivedeni do místnosti, byly jim předány písemnosti a dán příkaz: 'Podepište to!' Jak je známo, obě strany odmítnuly a odešly z místnosti. Tehdy organizátoři konference zašli za Albánci se slovy: 'Nebuďte bláhoví - když dohodu podepíšete, budeme moci začít bombardovat Srby'.

'Jednání měla být doprovázena 'hmotnou zainteresovaností' - finanční i hmotnou pomocí. Nepoužilo se 'cukru' nýbrž pouze 'biče' - a to není vůbec dobrý způsob jednání se Srby'. Zde pan Bissett připomíná, že prezident Miloševič má dobrý důvod nedůvěřovat NATO. Dříve než došlo ke krizi v Kosovu, bylo největším 'etnickým čištěním území' vyhánění Srbů z Chorvatska. Statisíce Srbů, které žily na onom území po staletí, byli z Chorvatska vyhnáni Chorvaty za pomoci leteckých útoků NATO. [Tehdy ale zahraniční televizní stanice ani noviny neukazovaly srbské oběti a uprchlíky, kteří byli přijímáni na jugoslávském území a neburcovaly svět.] Pan Bissett říká, že dnes vyhánějí Srbové Albánce z Kosova a že každé 'etnické čištění' je hrozné. Jenže NATO pouští na Jugoslávii až 1-tunové bomby. V akci je spousta bombardérů [jen Kanada přispěla 18!] a některé nesou až 16 bomb. Bombardéry NATO zabíjejí Srby i Albánce a ničí Jugoslávii na padrť. Bombardování bylo od počátku velice hloupé a nebylo součástí žádného dlouhodobého plánování. Byla to 'chlapská' záležitost (macho thing) založená právě tak na vnitřní americké politice jako na situaci v Kosovu. Vzhledem k tomu, že dnes je ohrožena důvěryhodnost NATO, není z té situace cesta zpět.

Tato intervence poničila pověst NATO, kterážto organizace se ukázala jakožto agresívní, ničivá síla. Názor, že západní demokracie respektují zákon a lidská práva i Organizaci spojených národů velice rychle vymizel z východní Evropy. 'My jsme morálně ztratili půdu pod nohama', řekl pan Bissett. 'Na Balkáně se říká: 'Nikdy nevyhrožujte Srbům'. Jsou to velice odolní a tvrdí lidé. Neuvidíte, že by se vzdávali skupinám reportérů CNN, jak se vzdávali Iráčani. Ne všichni Srbové podporovali prezidenta Miloševiče, ale dnes jej podporují a to proto, že nemají jinou možnost. Jestliže byli v Srbsku nějací demokrati, tak dnes tam nejsou žádní. Často jsem se stýkal s prezidentem Miloševičem. Poznal jsem, že je houževnatý a bystrý a při tom velice dobrý politik. Není o nic horší než jiní politici. Pokusy západního tisku démonizovat ho jsou naprosto nesmyslné'.

'Dnešní Kosovská osvobozenecká armáda, to byli původně silně vyzbrojení povstalci. Není radno bezmyšlenkovitě zasahovat do občanské války. Celá záležitost měla být předložena Bezpečnostní radě OSN. Byl bych očekával, že náš ministr zahraničních věcí Lloyd Axworthy bude trvat na tomto postupu. Vždyť to je právě důvod, proč byla Rada bezpečnosti vytvořena. Jinak je každá intervence nezákonná podle Charty OSN. Ta byla nyní vlastně odhozena. Řada lidí říká, že by Rusové vetovali použití ozbrojené intervence. To je ale právě velice důležitým bodem. Lidé, kteří navrhnuli Chartu OSN, vyžadovali, aby došlo k jednotě při rozhodnutí, než by mohlo dojít k intervenci vůči svrchovanému státu. Nyní si toto právo vzalo NATO, ale za 20 roků si je může vzít někdo jiný. Budeme očekávat, že všichni budou respektovat Chartu. Respektovali jsme ji ale my sami?'

'Kanadské ozbrojené síly jsou zapleteny v situaci až po uši. Dřívější americký prezident Theodore Roosewelt říkal, že je dobré chodit klidně s velkým klackem v ruce. My se chvástáme a děláme spoustu hluku a při tom máme v ruce klacíček'.

'Americká televizní stanice CNN jedná, jako by přinášela reportáže ze sportovního utkání Super Bowl. Soustřeďuje se na ty, kdož vyhrávají a ty, kdož prohrávají, srovnává, jaké má kdo zbraně. Válka vypadá jako sportovní utkání. Potřebujeme vůbec vědět, že bomby zabíjejí? Vyšleme-li pozemní síly, můžeme zjistit, že nedovedeme terén vyčistit tak rychle, jak jsme předpokládali. Srbové se prostě nevzdají. Ustoupí do hor a budou v boji pokračovat hodně dlouho. Během 2. světové války Němci zastřelili nebo oběsili 100 Srbů za každého zabitého německého vojáka - ale Srbové stříleli německé vojáky po celou dobu války'.

'Tato záležitost bude ukončena jednáním - skutečným jednáním, které mohlo zabránit tomuto strašnému zmatku. Z jednání vzejde bezpochyby rozdělení Kosova. Nevidím žádnou možnost, že by Srbové a Albánci mohli žít pospolu. Rozhodně ne v dohledné době'.