Kosovo: "Bojuje se o doly"

Kořeny válek spočívají v ekonomice, což platí i pro rychle se rozšiřující válku v Kosovu. Proč se tedy pro takzvanou "Kosovskou osvobozeneckou armádu" staly náhle dostupnými miliony dolarů v moderních zbraních přes USA a Německo ?

Vedoucí balkánské kanceláře New York Times Chris Hedges ve zpráve z 11. července popisuje novou výzbroj "Kosovské osvobozenecké armády" - nejnovější protitankové rakety a protiletadlové zbraně. Tyto zbraně posunují rovnováhu sil na stranu "Kosovské osvobozenecké armády", která je plně placena z vnějších zdrojů, většinou z USA a Německa.

Kosovská osvobozenecká armáda "je vybavována rekruty, penězi a zbraněmi z mimosrbského prostoru", potvrzuje Hedges. Má "nevyčerpatelný přísun", hlásí.

"Povstalečtí vojáci v kompletních červeno-černých uniformách Kosovské osvobozenecké armády vytahují z kapes tlusté svazky německých marek. Existují rovněž známky toho, že příchodem mnoha bývalých profesionálních vojáků a žoldnéřů se banda chátry mění na životaschopnou vojenskou sílu několika tisíc bojovníků."

Ve skutečnosti je Kosovská osvobozenecká armáda především žoldáckou armádou, placenou ze svého druhu stínových zdrojů, které byly dlouhou dobu svázány s americkou a německou tajnou službou. Je to opak armády.

O Kosovu se v médiích často hovoří jako o izolované, chudé hornaté oblasti, postrádající zdroje. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že je to oblast zajímavá pouze pro ty, kdo tam žijí.

Například New York Times zveřejnily za uplynulých šest měsíců řadu podobných článků, jejichž autorem je Chris Hedges. Najednou však, 8. července, psal Chris Hedges o skutečném bohatství Kosova - důlním komplexu Stari Trg. Dalo se čekat, že v pozadí této války je něco jiného.

Hedgesova návštěva v důlním komplexu Stari Trg otevírá oči. Popis hovoří o třpytivých žílách olova, zinku, kadmia, zlata a stříbra v oblasti Stari Trg.

Hedges píše: "Rozlehlý důlní komplex Trepca ve vlastnictví státu, nejcennější část skutečného majetku na Balkáně, má hodnotu přinejměnším 5 miliard dolarů".

Ředitel dolů Novak Bjelic říká: "Válka v Kosovu se vede o doly, o nic jiného. Srdce Kosova - to je srbský Kuvajt... Kromě toho má Kosovo 17 miliard tun uhelných zásob."

Celý svět ví a mohl bezprostředně pozorovat ve válce proti Iráku, jak velmi o ni Pentagon stál, aby zajistil kontrolu nad kuvajtským ropným bohatstvím. Ale o nesmírném bohatství minerálů v Kosovu nikdy veřejně nehovořil velvyslanec USA v OSN Richard Holbrooke, prezident Bill Clinton ani generálové Pentagonu. Všichni mluví pouze o "samourčení" albánské populace v Kosovu. Samozřejmě se nikdy nezmiňují o tom, co toto "samourčení", vnucované Spojenými státy, představuje. Představuje kolonizaci pod maskou "osvobození", stejně jako před sto lety v případech Portorika, Kuby a Filipín.

Hledání zprávy o dolech v Kosovu na Internetu - důlního komplexu Trepca nebo Stari Trg - vyneslo pouze jediný Hedgesův článek a malou zmínku z Wall Street Journal z 22. července. Všechny ostatní zprávy se nacházejí v metalurgických časopisech.

Jak mohla být tato životně důležitá okolnost při všech diskuzích o pozadí událostí v Kosovu opominuta ? Dá se to srovnat s popisováním Kuvajtu a států bohatých na ropu v Zálivu jako neplodných pouští.

Bohatství Kosova je větší než pouze bohaté žíly rud v dolech. Hedges píše o důlním komplexu: "Důl Stari Trg se svými sklady je obklopen tavírnami, 17 pracovišti na zpracování kovů, nákladovými nádražími, železničními tratěmi, elektrárnou a závodem na výrobu baterií, který je největší v zemi."

Na vybudování tohoto důlního komplexu do dnešní podoby se podílely miliony dělníků z celé socialistické Jugoslávie. Bylo to jejich bohatství, které bylo do rozvoje komplexu investováno. Komplex patří nejen těm, kdo žijí v Kosovu, ale dělníkům celé Jugoslávie.

Na adrese Yugoslav web site www.yugoslavia.com se popisuje Trepca jako "nejbohatší doly na olovo a zinek v Evropě".

Ložiska lignitu v kosovských dolech podle vyjádření odborníků stačí na příštích 13 století. Kapacita rafinérií olova a zinku se řadí na třetí místo na světě.

V dolech se pracuje nepřetržitě ve dne v noci, v šestihodinových směnách.

Ředitel dolu uvádí: "Za poslední tři roky jsme vytěžili 2 538 124 tuny surové olověné a zinkové rudy a vyrobili 286 502 tuny olova a zinku a 139 789 tun čistého olova, zinku, kadmia, stříbra a zlata."

I když průměrný člověk sledující večerní zprávy nikdy o komplexu Stari Trg neslyšel, jedná se o vzácnost, která po dva tisíce let mění majitele.

Bohatství oblasti Stari Trg je legendární. Před více než 2 000 lety zde těžili vzácné kovy nejdříve Řekové, pak Římané.

Tyto doly byly významnou kořistí za nacistické okupace Balkánu, když německou uchvátilo jejich kontrolu od Británie. Doly jsou velmi důležité jak z průmyslového, tak z vojenského hlediska. Akumulátory zde vyráběné užívali nacisté jako zdroje pro své ponorky. Podmořské akumulátory se zde vyrábějí dosud. Zisky z těchto dolů pomáhají udržovat Jugoslávii nad vodou. Sankce USA a OSN, uvalené na dvě zbývající jugoslávské republiky, Srbsko a Černou Horu, přinesly ohromné ztráty.

Bez investičních úvěrů, půjček na financování, dovozů a vývozů byla ochromena ekonomika. Měnu oslabila inflace. Ovlivněny byly i doly, které najednou byly největším zaměstnavatelem v provincii.

Nejdůležitějšími slovy v Hedgesově popisu komplexu jsou slova "ve vlastnictví státu". Po celé poslední desetiletí, kdy se přes dřívější socialistické země východní Evropy a přes Sovětský svaz valil kapitalistický trh, socialistická Jugoslávie se snažila odolávat privatizaci svých průmyslových a přírodních zdrojů.

Aby zlomily tento odpor, sehrály západní kapitalistické země hlavní roli v rozbití socialistické Jugoslávie. Obrovský komplex dolů, rafinérií, energie a dopravy v Kosovu může nepopiratelně být největším kusem bohatství, které ještě nemají v rukách velcí američtí nebo evropští kapitalisté.

Průmysl, přírodní zdroje a doprava všech bývalých sovětských republik, socialistických zemí východní Evropy a oddělených republik bývalé Jugoslávie se nyní rychle privatizují. Nikdo v tomto regionu nemá dostatečný majetek nebo spojení s finančním kapitálem takové, aby mohl koupit kontrolní balíky akcií těchto obrovských podniků ve vlastnictví státu. Tyto podniky polykají významné západní korporace.

Zatímco o osudu některých průmyslových podniků se ještě jedná, podmínky půjček a úvěrů od Mezinárodního měnového fondu a Světové banky vyžadují rozbití všech podniků vlastněných státem. To platí pro ropné bohatství a zemní plyn na Kavkaze a v oblasti Kaspického moře, stejně jako pro diamantové doly na Sibiři.

Rozhodnutí o tom, kdo bude vlastnit nebo mít kontrolní podíly ve 22 dolech a mnoha zpravocatelských závodech komplexu Trepca vynese ten, kdo zvítězí ve válce v Kosovu. Pozemní převaha NATO by postavila do nejlepších vlastnických pozic americké korporace. Národnostní boj jim pomáhá.

I když nucena privatizovat, aby přežila na dnešním globálním trhu, snažila se Jugoslávie tento proces řídit a navrhnout balkánský regionální postup.

Podle Wall Street Journal z 22. července Jugoslávská federace jedná o prodeji podílů v důlním komplexu Trepca. Nuceni ekonomickou krizí jednali s řeckým investorem - Mytilieos Holding SA - o podílovém vlastnictví.

Dřívější manažer dolů Byrhan Kavaja, který nyní spolupracuje s opozicí proti jugoslávské vládě, napsal všem korporacím, které se zabývají měkkými kovy, aby je odradil od uzavření dohody s jugoslávskou vládou. Kavaja říká, že jakmile převezme moc nová vláda, budou všechna minulá rozhodnutí o vlastnictví zrušena. Opozice uzavře "nové dohody". Kdo má pravděpodobně získat z těchto dohod ?

Pokrokové hnutí ve Spojených státech a v celé západní Evropě musí stát v čele při objasňování toho, že miliardy dolarů utracené na okupaci tohoto regionu USA - NATO neslouží zájmům žádného z balkánských národů. Neslouží ani zájmům chudých a pracujících lidí ve Spojených státech nebo v Evropě. Válka ničí všechno, co bylo vybudováno prostřednictvím kolektivního vlastnictví a spolupráce na Balkáně.

Tato válka bude znamenat vyšší daně a další škrty v sociálních programech v USA i Evropě. Avšak miliardy dolarů zisku půjdou do kapes malého okruhu bohatých akcionářů ve Spojených státech nebo v západní Evropě.

Sara Floundersová, The New Worker, překlad -kp-