P.S.N.  1962 - 1967
 

Imperialismus,

/lat./, v nejširším slova smyslu úsilí o světovou nadvládu. V tomto smyslu se používá termínu i. pro politiku územní expanze Římské říše nebo Napoleona I. Za Jindřicha VIII. se v Anglii rozuměla i. úplná nezávislost světské moci na papežské. Nový smysl dostal tento termín po r. 1900, zejm. v Anglii, kdy se ho začalo užívat k politické a ekonomické charakteristice nejnovější fáze kapitalismu. Podstatu i. vědecky rozebral V. I. Lenin ve svém spise "Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu (1916)". Ukázal na pět charakteristických rysů i.:
1.    koncentrace výroby a kapitálu dosáhla tak vysokého stupně, že vytvořila monopoly, které mají rozhodující úlohu v hospodářském životě. Hlavním procesem, který vůbec vedl ke vzniku i. byl postupující růst koncentrace výroby, při němž se stále vyšší podíl celkové výroby soustřeďoval v největších podnicích; ty nabyly monopolního postavení. Monopoly představují skupinu kapitálově nejsilnějších podniků, které zpravidla mezi sebou uzavírají dohody o omezení konkurence a o diktování vysokých cen. Vedle těchto gigantických podniků existují desetitisíce drobných a středních podniků, které v konkurenčním boji nemohou čelit monopolům a jsou jimi postupně buď pohlcovány, anebo se dostávají do jejich závislosti.Vysoká koncentrace existuje i v bankovnictví.
2.    dochází ke srůstání kapitálu bankovních a průmyslových monopolů, vzniká nový druh kapitálu, finanční kapitál. Z buržoazie se vyděluje zvláštní skupina, početně sice neveliká, která však u sebe soustřeďuje veškeré rozhodování nad ekonomikou a politikou kapitalistických zemí.
3.    na rozdíl od vývozu nabývá neobyčejně velikého významu vývoz kapitálu, jehož prostřednictvím se největší monopoly zmocňují surovin v cizích zemích, podřizují si cizí trhy.
4.    v souvislosti s tím vznikají monopolistické mezinárodní svazy kapitalistů, které si rozdělují světový trh ve sféry svého vlivu.
5.    zahraniční expanze kapital. států vedla zač. 20. stol. k úplnému teritoriálnímu rozdělení světa mezi největší kapital. velmoci. I. tak rozdělil svět na několik vyspělých metropolí, které vykořisťovaly celý svět, a na ostatní hospodářsky zaostalé země, kreré byly v postavení koloniální, hospodářské, politické, vojenské a jiné závislosti. Koloniální soustava se stala nedílnou součástí světové kapitalistické soustavy. Za i. vrcholí parazitní charakter kapitalismu a monopolní buržoazie vystupuje ve světovém měřítku jako největší reakční síla.
    Reakční povaha i. se projevuje jak v ekonomice, tak i v politice a ideologii. Monopoly vytvářejí těžko překonatelné překážky technického vývoje, brzdí ekonomický vývoj celých zemí a kontinentů. Potřeba upevnit panství úzké skupiny finanční oligarchie uvnitř i navenek si vynucuje omezení zákl. demokratických práv, vede k obcházení volených institucí, hlavně parlamentu, k nebývalému růstu potlačovatelského aparátu: policie, armády, soudů atd. V zemích, v nichž je panství finanční oligarchie zvlášť ohroženo, dochází k nastolení krvavé fašistické didtatury. Reakční charakter monopolistické buržoazie se projevuje i v její ideologii, ve vypjatém nacionalismu, v teoriích rasové nadřazenosti a kolonialismu, v malthuziánství, v antikomunismu.
    I. je zároveň posledním stadiem kapitalismu. Vytváří objektivní a subjektivní předpoklady pro vítězství socialistické revoluce. K objektivním předpokladům pro přechod k socialismu náleží především vysoce koncentrovaná a technicky vyvinutá výroba a její vysoké zespolečenštění. Subjektivním faktorem, který zaručuje svržení kapitalismu, je silná dělnická třída vyspělých kapital. zemí, která se pod vedením marxisticko-leninských stran stává hlavní a vedoucí silou v boji proti monopolnímu kapitalismu. V období  i. sílí dále odpor koloniálních a závislých zemí, usilujících o národní a státní samostatnost. Jde sice o dva odlišné revoluční proudy, které však proti i. vystupují společně. Současně v důsledku nerovnoměrného hospodářského a politického vývoje dochází ve vztazích mezi imperial. státy mutně ke konfliktům, které za určitých okolností přecházejí ve války, zeslabující i. a vytvářející tak příhodnější podmínky pro rozvoj protiimperialistického boje. I. proto podle V. I. Lenina představuje předvečer socialistické revoluce. Zánik světového kapitalismu si však vyžádá celého historického období, v němž bude na různých místech a v různých časových úsecích doházet k postupnému protrhávání imperial. fronty. V důsledku ekonomického a politického vývoje kapital. zemí se podmínky zániku i. vytvářejí a hromadí velmi nestejnoměrně. Od VŘSR nastoupilo ve vývoji i. nové období - období všeobecné krize kapitalismu, které je charakterizováno rozpadnutím světa na dva tábory: kapitalistický a socialistický.
 
 


Zpět na slovník